Nedočkavý, masochistická krev koluje mými žilami, čekám na tebe, sadistu
kdybych to mohl zvládnout jedním jedovatým polibkem
Kvůli budoucnosti, nedokážu vidět ctnost, jsi poslední matka
vzpomínka pohřbená tak, že si nedokážeš uvědomit první matku
Třebaže hodiny běží pozpátku, hřích, který jsem spáchal nemůže být zpraven
První a poslední osoba, která mě kdy chápala je teď vpálená do mé paměti
Vidíte mě silně odporujícího a pak nutícího si vítězství
Nikdy vám nemůžu říct…
Skřípající zvuk kůže mě zraňuje, pojďme tu ránu ještě prohloubit
Ty, hluboce závistivý, jsi vždycky tak bezcitný?
I teď nechci zapomenout týrání mého dětství
Proč, nemám snad matku? Pověz mi…
jednou snad pochopím laskavost "matčiny kolébky"…
Kvůli bolesti si nedokážu představit moji poslední matku
a taky si nikdy neuvědomíš svou první
Třebaže hodiny běží pozpátku, hřích, který jsem spáchal nemůže být zpraven
První a poslední osoba, která mě kdy chápala je teď zničena
Byl jsi na mě milý? Jen odraz dávného traumata
Zničil jsem tě, posledního. Jsem sadista?